Plochá dráha

V srpnovém odpoledni jsem se vydal do Liberce na plochou dráhu tříčlenných družstev. Tomu, že je léto, nasvědčovala pouze datumovka na hodinkách. Slunce se tentokrát rozhodlo hrát si ve městě pod Ještědem na schovávanou za mraky a lechtalo je svými paprsky tak, až se dalo nad dráhou do mírného deště. Dráha je umístěná na zvláštním místě, kde by jí hledala opravdu jen moje GPS. Ač je prý nejstarší u nás, tak v jejím těsném okolí jsou paneláky. Ovál závodní dráhy patří mezi ty menší, ale závodníky jistě potěšily nafukovací bezpečnostní polštáře v zatáčkách. Žádný z jezdců nachystané nabídky nevyužil a neustalal si, a tak jsem byl svědkem závodů, pro fotografa, bez atraktivního pádu. Přes hustší zástavbu si na závodiště mnoho diváků cestu nenašlo. Jejich počet se blížil počtu prstů na rukou truhláře. Možná to bylo důvodem ne úplně dravé jízdy všech borců. A tak se stalo pravidlem, že beznadějně poslední jezdec se po zbytek jízdy už jen tak rychleji projížděl a motorku do smyku ani nepokládal. Z fotografického hlediska to mělo za důsledek, že mít všechny závodníky pohromadě se dařilo jen v prvních kolech.

Mohlo by vás také zajímat: