Navlékl jsem další korálek na svojí šňůru sportů, byl jsem na basketbale. Toto utání se stalo držitelem ještě dalšího primátu a to sice, že šlo ligu žen. Kdyby to někoho zajímalo, utkaly se celky Slovanka MB x BK Kara Trutnov. Hrálo se samozřejmě  za umělého osvětlení v hale. Jeho vydatnost se dá přirovnat k tomu na hokeji, mínusem se ovšem ukázala relativně tmavší palubovka, která ani zdaleka tolik neprosvetluje hráče zespoda. Vznikal tak markantnější rozdíl v mezi částmi těla nasvícenými přímo a tím zbytkem. Nezvyk pro mne byly výskoky, doteď jsem měl tu čest jen s horizontálními pohyby a na basketbalu k tomu přibily i vertikální, takže občas mi hráčky vyskočily z hledáčku. Nepříjemnou vlastností basketbalu je, že čas plyne zatraceně rychle. Okamžiků, kdy se časomíra zastaví ja minimálě, a tak je přemýšlení o dalším záběru vykoupeno ztrátou hracího času. Úskalím haly je její multifunkčnost, více košů v záběru nebo házenkářská brána, byly detaily, kterých jsem se musel na fotkách vyvarovat, neboť by kazily dojem. Ovšem abych jen nevypisoval negativa, tak musím podotknout, že na cvičení a osovojení si techniky focení basketbalu takový zápas jako dělaný a budu si to muset rozhodně zopakovat.