Nová Telib byla dějištěm 8. ročníku Dne koní, letos byl oficiální název 1. ročník memoriálu ING. Ladislava Vyrtycha. O této akci jsem věděl už dva roky, přesto jsem si na ní neudělal čas. Parkování bylo bezproblémové na nedaleké louce a zdarma. Na focení jsem byl dost zvědavý. Prý se jelo na stejné trati už poněkolikáté. Tratí tu byla louka a les. Louka byla mírna svažitá a lehce zvlněná, jezdilo se kolem balíků slámy a mezi kužely.

Již delší dobu jsem snil o návštěvě dostihového prostředí, hlavou mi běhala jména různých závodů. Longchamps v Paříži, Kentucké derby, Mimoňské dostihy nebo třeba Velká národní v Liverpoolu. Nakonec jsem vybral závodiště ležící v malebném prostředí Ralské pahorkatiny ve městě s exotickým názvem Mimoň. Ze silnice je to na dráhu polní cestou asi půl kilometru, prozřetelně jsem jej šel pěšky. Díky vydatným dešťům měl plné ruce práce traktorista, který tahal odvážné řidiče z bahna. Již tento úsek k závodišti dával tušit, že focení nebude žádný med. Dostihové odpoledne mělo v plánu devět závodů. Příjemným faktem je, že v Mimoni se běhá mix, a tak tu lze za jeden den vidět dostihy rovinové, klusácké, steeplechase nebo proutěnky. Jediným rozumným oblečením se ukázaly plavky, holinky a pláštěnka nebyly dostatečné, po chvíli jsem byl jako houba. Podmínky byly zkrátka pro sportovní zápolení i focení ideální, chyběla tu jen Yvetta Hlaváčová, která mohla skočit rovnou do vyklusávacího pruhu. Jinak závodiště nabízelo slušné přírodní pozadí  bez rušivých staveb. Bohužel nenabízelo úkryt, a tak jsem neměl kde vyměnit objektivy ani se kam schovat před deštěm. Na přední čočce se neustále objevovaly dešťové kapky, které skvěle mátly autofokus, proto manuální ostření  byla jediná šance. Po třech dostizích jsem to nakonec vzdal. S vědomím, že si domů nesu spíš jen nové zkušenosti na příští ročník, doufám letnější.

Dlouho jsem nikde nebyl a netečně sedět doma třetí víkend po sobě bez sportu jsem nevydržel. Z možného programu jsem nakonec zvolil chvíli u parkurových koní. Pěkné letní počasí vybízelo ke svezení na kole, a tak jsem v batohu nechal jen to nejnutnější a vyrazil do nedalekého Ptýrova. Tento poměrně nově vybudovaný areál postrádá vzrostlou vegetaci, přilehlé okolí tvoří krytá jízdárna, stáje a tribuna na svahu. Na skoky v kolbišti o rozměrech 65×60 metrů při hustotě překážek není problém dosáhnout běžným teleobjektivem 70-200mm, na druhou stranu se skoky často překrývají. Některá místa hrazení i pár překážek bylo “zdobeno” reklamou. Ovšem dnes jsem v sobě nenašel chuť čumákovat podél kolbiště a lovit koně nad překážkami, jak to bývá u těchto závodů  zvykem, protože to za mě stejně ochotně udělají jiní. Místo toho jsem se rozhodl využít zvýšené koncentrace koní na jednom místě a pochytat nějaké záběry v zázemí a taky trochu pokoukat na závody, proto tentokrát jen pár fotek…

Druhá sobotní zastávka mě zavedla do Horek nad Jizerou, kde se konaly závody v parkuru. S tímto sportem již mám lehkou diváckou zkušenost, a tak jsem tušil jaké to bude, na tomto závodišti jsem byl ale poprvé.  Prvním zjištěním bylo, že ač tu je teoreticky část pozadí použitelné, dělalo mi problémy ho nějak získat. Závodiště se rozkládá na poměrně velké ploše, což umožnilo pořadatelům rozmístnit překážky relativně dál od plotu. Také kvůli polednímu slunci jsem dost dlouho čekal na podmínky, které by lépe vyhovovaly. Nakonec jsem se sice dočkal v samém závěru, ale na příště mám co dohánět.