V tradičním datu 17.listopadu se v prostředí vesnice Holé Vrchy uskutečnil další cyklokrosový závod z řady TOI-TOI cupu. Hned na začátku si neodpustím politování, že tato tradice dostala trhlinu. V roce 2010 budou zdejší cesty bez cyklistů. I když se mi tu nikdy nefotilo tak dobře, stejně to zamrzí, že je o akci méně. Okruh zde tvořilo jako obvykle táhlé stoupání po asfaltce a zbylé cca 2/3 trati s rovinkou a klesáním mají přírodní bahnitý povrch. Počasí se povedlo, dalo by se povědět ideální cyklokrosové, protože poprchávalo. K focení jen dobře, k tomuto sportu to prostě patří. Závodníci byli taky jistě ve svém živlu a všichni si po závodě mohli říct, že toho mají plné brejle. Kdybych měl na očích i já, mohl bych si to říct taky. Běhat za nima do kopce dá vskutku zabrat.

Mnichovo Hradiště je součástí českého cyklokorosvého seriálu TOI-TOI cup. Závodní okruh je zasazen do sympatického prostředí v blízkosti historického jádra města. Start a cíl je v okolí zámku, zbytek trasy zavede cyklisty na pole za městem a do údolí. V pozadí jsou vidět pískovcové skály Českého ráje. Při mé návštěvě se počasí vydařilo snad nejlépe ze všech cyklokrosových závodů, na kterých jsem byl. Zem dostala pěkný sněhový pokryv, který snadno skryje lecjaký nepořádek a také se na něm po chvíli vyjezdí kontrastní bahnitá stopa. Osobně beru sníh u tohoto sportu jako nejhezčí podklad. K tomu všemu se činilo i slunce. Aby to snad nevypadalo jako den vhodný k procházce v tričku, je nutno podotknout, že teploměr ukazoval na čísla pod nulou. Cyklokorsaři také vyráželi do závodu v rukavicích. U mě tomu nebylo jinak, teplé oblečení, které snese nějakou tu dávku bláta a pořádné zimní boty jsou nutností. Toto platí obecně pro všechny závody, cyklokrosaři totiž mají radi psí počasí. Terén nabízel jak rovinky, tak i dostatek stoupání a klesání. Příjemným zpestřením byla umělá překážka, která se musela po sesednutí z kola přeskočit.

Že to závodníci nemají lehké pozná na vlastní kůži každý, kdo chce nafotit pestrou reportáž. Jinak než překonávat spolu se závodníky nástrahy kluzkých a strmých svahů, ať nahoru či dolů to nejde. Celý okruh jsem si v protisměru prošel poctivě před závodem, v jeho průběhu už jsem pobíhal mezi vytipovanými místy. Výhodou je možnost zkracovat si cestu kudy to jen jde. Závodí se v několika kategoriích. Obvykle fotím na cyklokrosu dvě nejvyšší, a tak se cítím po zavodech patřičně vyčerpán. V tomto závodě při mě stála paní štěstěna a na cílové rovince se v souboji dvou závodníků odehrál dramatický pád. Již cyklistou neovládané kolo se doklouzalo na metr ke mě.

Konec roku 2007 pro mě znamenal začátek focení se zrcadlovkou. Vyrazil jsem na závody v cyklokrosu na Holých Vrchách. Čekalo mě sychravé počasí, na zemi bláto a tenký sněhový pokryv. Díky tomu se stala trať nepříjemným terénem nejen pro závodníky, ale i pro mě. Boty zatraceně ztěžkly. V té době jsem měl se sportem viděným přes hledáček zanedbatelné zkušenosti, kvalita mých výtvorů mi proto dovolila v průběhu času hodně mazat. Ačkoliv vám tato stránka pestrou nadílku fotek nenabídne, má tu pro mě smysl. Je to mezník mé sportovní fotografie, připomínka začátků a startovní čára závodu, do kterého jsem vyběhl s fotoaparátem u oka.

Díky za návštěvu!