Už potřetí jsem se rozhodl věnovat jeden den v roce mizící tradiční hře českých hospod, mariáši. V kulturním sále hospody v Dolních Stakorech se od minula nic nezměnilo. Hráčů bylo jen 40, nikdy nebylo méně. Letos jsem mailnko změnil strategii focení.

V tom, kam se vydám fotit tento víkend, jsem měl jasno už hezkých pár týdnů. Po pěti letech se k výročí 20 let spolupráce Škoda Auto s koncernem Volkswagen otevřely brány továrny pro veřejnost. Ačkoliv se do továrny běžně s fotoaparáty nesmí vzal jsem jej s sebou.

Naskytla se mi příležitost jít na výstavu a nezapomněl jsem si s sebou vzít fotoaparát. Na výstavišti v Lysé nad Labem se v jednom termínu konaly hned dvě výstavy, Jaro s koňmi a Zemědělec. Na výstavy nechodím a s focením na nich jsem také žádnou zkušenost neměl. Nedělal jsem si předem žádné velké plány a čekal, co mě na místě napadne. Výstava koní mě nenadchla, na malém prostoru v jednom výběhu byly předváděni koně.

Po roce v obdobném datu jako loni se konal v Dolních Stakorech již 12.ročník čtyřkového mariášového turnaje. Hry se účastnilo 56 karbaníků. Někteří přijeli i z okolních krajů a dokonce se tu s kartami v ruce objevila jedna žena. Předloni byly prý dokonce tři! Zběžným pohledem jsem poznával tváře z minulého ročníku a objevilo se i několik jiných. Do neúčasti některých údajně promluvila nová pravidla, letos se hrál poprvé korunový mariáš. Dá se tak přijít o výrazně větší hotovost.

Poslední dobou pozoruji obrovský vzestup karetních her u nás.  Zásluhu na tom má poker, který zlákal mnoho mladých lidí. V mém případě neuspěl, ale když jsem se dozvěděl o plánovaném turnaji v mariáši, nechal jsem se zlákat velmi lehce a rád. Ačkoliv jsem přesně nevěděl, jaká mít očekávání, představoval jsem si to jako velice lidovou hru, která patří do hospody. Na místě se moje očekávání potvrdila. Turnaj hostila vesnická hospoda v Dolních Stakorech. Přijetí od pořadatelů bylo velmi milé. Po vstupu bylo prvním zjištěním, že se hraje v jakémsi kulturním salonku, jež je příležitostně využíván k divadelním představením. Nechybělo zde tedy pódium, zbytek interiéru tvořily troje dveře, radiátory, schody, okna zatemněná žaluziemi… zkrátka olympijská hala to nebyla. Rozhodl jsem se proto, že pro tentokrát pozadí ve fotkách absolutně skryji.

Hráči seděli po čtveřicích kolem třinácti stolů a věnovali se svým karetním partiím. Na většině z nich bylo poznat, že jde už o ostřílené borce, neboť moc mladších hráčů si místo za stolem nenašlo. Těžko říct, zda u mladé generace není o mariáš takový zájem, nebo se jim nepodařilo probojovat se na turnaj. Každopádně pro focení jen dobře. Z hrstky mladších hráčů v tričkách nedýchal takový mariášový šarm, který jsem chtěl do fotek dostat. Naopak na oblečení starších hráčů byla vidět významnost této události. Zajímavé je, že kvality můžů v této klasické karetní hře nepřišla změřit ani jedna žena. Akčních momentů v podobě facek nebo pádů ze židlí jsem se nedočkal, mariáš je zkrátka gentelmanská hra s pivem po ruce. Sem tam sice padlo mimo karet na stůl i pár nespokojených slov, ale jinak se turnaj odehrával ve sportovním duchu fair-play. Za tři hodiny, které jsem na místě pobyl, si mě žádný z hráčů nevšímal a nic po mě nechtěl. Takže z tohoto pohledu hodnotím maximálně pozitivně. Že se pánové nevěnovali pouze hraní, ale i vydatnému doplňování tekutin nasvědčoval neusátle kmitající číšník s půllitry pěnivého moku. Aby byla atmosféra dokonalá, tak se brzy ve spoře větrané místnosti nakumuloval velký kouřový mrak, a tak jsem si odnesl domů mimo fotek i pořádný bolehlav.