Josef Čančík sportovní fotografie » Články

Ohlédnutí za rokem 2011

Josef Čančík — Thu, 26 Mar 2015 21:25:49 +0000

Sportovní fotografie

Josef Čančík — Wed, 17 Aug 2011 10:02:00 +0000

Do své knihovny jsem získal nový přírůstek, jehož představení bude náplní článku, do kterého jste se právě začetli. Publikace je zajímavá především svým zaměřením, jež je současně názvem knihy – SPORTOVNÍ FOTOGRAFIE. Protože v českých luzích a hájích jde o téma téměř neorané, neodolal jsem a dílo Josefa Pilmanna z roku 1959 vydražil za únosnou 1Kč.

Zlatá kniha socialistického sportu

Josef Čančík — Sat, 15 Jan 2011 00:03:04 +0000

Jak jsem na konci minulého roku slíbil, i letos se budu věnovat psaní článků. Svůj slib plním a zde je první letošní článek. Seznámím vás s knihou plnou sportovních fotografií, která nese název Zlatá kniha socialistického sportu. Tentokrát půjde o spíše kratší recenzi, ale o to víc přidám náhledů, aby si každý mohl udělat představu o kvalitě obsahu.

Ohlédnutí za rokem 2010

Josef Čančík — Fri, 31 Dec 2010 00:28:54 +0000

Přišel čas přepsat konec letopočtu z nuly na jedničku, rád bych proto využil přelom roku k malému zhodnocení uplynulé sezony. Vypíchnu nejdůležitější skutečnosti, zmíním se o nejlepších zážitcích a plánech na rok nadcházející. Na závěr přidám galerii obsahující nejlepší sportovní fotografie roku 2010, které jsem udělal.

Sportovní fotografové

Josef Čančík — Thu, 23 Sep 2010 22:31:53 +0000

ANY CHARACTER HERE

Adam Pretty

Prvním představovaným je Adam Pretty, na profesionální dráhu fotografa se dostal v roce 1997 u australského The Sydney Morning Herald. S touhou věnovat se sportu putoval po roce do Getty Images, od té doby fotil po celém světě a pět olympiád, které navštívil dává tušit, že nejde o žádné ořezávátko. Své umění několikrát zhodnotil ziskem prestižních mezinárodních ocenění. V jeho fotografiích mě zaujalo zejména využívání kontrastů. Mimo výchozího alba Youth Olympics doporučuji v portfoliu zvolit album Sport.

http://www.adampretty.com

Bob Martin

Dvacet let zkušeností a především výborné fotografie, to jsou argumenty, které vynesly Brita Boba Martina na můj seznam. Pravidelně fotí na olympiádách. Jeho snímky byly otištěny v mnoha prestižních periodicích a výčet obdržených cen zahrnuje ty nejtěžší váhy, které si umíte představit, jen za rok 2005 jich posbíral 23. Mimo skvělých nápadů ve fotografiích naleznete v jeho galerii plejádu vrcholných sportovních momentů zachycených s maximální čistotou a často zároveň s nějakým mimořádným prvkem.

http://www.bobmartin.com

Donald Miralle

Velký inovátor a tvořitel, tak by se dal popsat zástupce USA Donald Miralle. Ani on nezůstává pozadu a římsu svého krbu vydatně plní trofejemi. Bedliví televizní diváci ho můžou zahlédnout fotografovat na těch nejdůležitějších sportovních akcích. O tom, že pracoval a pracuje pro přední informační média nemusíte pochybovat. Ve vodě s fotoaparátem pracuje stejně jistě jako ryba plave.

http://www.donaldmiralle.com

Walter Iooss

Nepředstavitelným množstvím zážitků ze sportovišť se po právu může pyšnit Američan Walter Iooss. Sport fotil poprvé v roce 1959. Od té doby zvěčnil na svých snímcích největší sportovní hvězdy světa. Známý je svým dlouhodobým působením ve Sports Illustrated. Jeho fotografie mě zaujaly hlavně úžasnou atmosférou.

http://www.walteriooss.com

Al Bello

Dalším fotografem který se nerozpakuje skočit s fotoaparátem pod haldinu je Al Bello, opět Američan. Jdou mu ale i další sporty. Má za sebou čerstvě zimní olympiádu ve Vancouveru. Za svoje snímky už si vysloužil několikero významných cen, proto vězte, že ani návštěva jeho stránek pro vás nebude zklamáním.

http://www.albello.com

Lars Moeller

Šňůru amerických fotografů přetíná Dán Lars Moeller, který má do sportovní fotografie také co mluvit. Budu se opakovat, ale ani jemu nechybí fotoceny. Ve své profesní kariéře je zatím věrný dánským médiím. S fotoaparátem se mu podařilo procestovat pořádný kus světa, aby zaznamenal důležité sportovní i jiné události. Jeho webová stránka prozradí, že je mistrem okamžiku. Vhod přide exif u fotografií.

http://larsmoeller.dk

Craig Golding

Dalším zástupcem z Austrálie je Craig Golding, majitel mnohočetných cen a zkušeností. Začínal u The Sydney Morning Herald v roce 1991, od roku 2008 je na volné noze. Sledovat jeho výtvarné sportovní fotografie decentně doplněné o perfektní akční záběry v barvě i černobílém provedení je požitek. Rafinované kompozice a podání příběhu, to je to co se mi u něj líbí.

http://www.craiggoldingphotos.com

Ezra Shaw

Australan Ezra Shaw je dalším, který už fotil na ostře sledovaných akcích a získal ceny. Světlo, protisvětlo a stíny to především najdete v jeho portfoliu. Samozřejmě nechybí ani výborné momenty a zajímavé pohledy. Jen škoda, že těch fotek není víc.

http://ezrashaw.com

David Burnett

Pořádnou porci znalostí získal Američan David Burnett za více než 40 let fotožurnalistiky, k tomu patří úspěchy v soutěžích a je tu další fotograf, který stojí za představení. Ani dnes s sebou nezapomíná vzít do brašny mimo digitálu fotoaparáty na film. Na jeho stránkách jsou fotky ze sportu i jiných oblastí.

http://www.davidburnett.com

Tim Clayton

Posledním fotografem je rodilý Angličan Tim Clayton, který procestoval svět, nafotil šest olympiád a mnoho dalšího. K tomu si připočtěte fotografické ceny. Jeho poměrně bohatá galerie na webu má co nabídnout, tak neváhejte.

http://www.timclaytonphoto.com

Velká kniha sportovní fotografie

Josef Čančík — Wed, 28 Jul 2010 10:55:33 +0000

Ve svém dnešním článku bych rád představil horkou novinku na pultech knikupectví. Počátkem měsíce července spatřila světlo světa kniha nesoucí název “Velká kniha sportovní fotografie”. Tato ojedinělá českojazyčná publikace pojednávající o fotografování sportu vzešla po čtyřměsíční usilovné práci z rukou Martina Kozáka. Autor je pro širokou fotografickou veřejnost známý především prostřednictvím své webové stránky, na kterou již v minulosti umisťoval poučné články, ale i z různých fotoserverů. Nyní po jejím přečtení jsem se rozhodl napsat hodnocení a dojmy, které ve mě zanechala.

Hned na začátku si neodpustím položení a zodpovězení dvou zásadních otázek, které budou jistě zajímat většinu potenciálních čtenářů. Těm, kteří stránky Martina Kozáka občas navštíví, jistě neuniklo, že na ně autor před časem umístil svojí “prvotinu” v elektronické podobě, která se těšila poměrně slušné oblibě. A tak je první otázka nasnadě, dozvím se z knihy něco nového? Odpověď zní jednoznačně ano, valná většina dříve použitých fotografií byla nahrazena jinými příklady a co je důležité, elektronické “Fotografujeme sport” bylo pro autora pouhým odrazovým můstkem, které jej katapultovalo mezi tištěné řádky. Nově vzniklá kniha v brožované vazbě si na 208 stranách v šesti kapitolách zachovala příjemnou čtivost, ale dostala novou fazónu. Mimo páté kapitoly se dostalo na stránkách zhruba stejnému zastoupení textu jako fotografiím. Dal jsem si tu práci a zkoumal, co vše je nové a výsledek? Jen v úseku 39 stran je mezi nově napsanými texty tu a tam možné zaznamenat povědomé pasáže, které jsou ale rozšířené a doplněné, a tak se není čeho obávat.

O histogramu nebo přepalech a podpalech si od Martina Kozáka jinde než v knize nepřečtete. s. 32 a 33

Reálný přínos pak už jistě není pro nikoho obtížné spočítat. Tím dalším, co vás bude zajímat je charakter publikace. Vědomostmi o fotografování sportu se z knihy může obohatit široké spektrum čtenářů od začínajících po poloprofesionály. Když jsem mluvil s Martinem Kozákem, říkal mi, že nechce vodit čtenáře za ručičku. Proto recenzovaná publikace není žádným návodem, jak udělat 12 přesně stejných fotek, které autor vybere. Tento fotograf si zakládá na originalitě a jeho kniha je tak plná nástrojů, jak jí dosáhnout, vždy doplněných o názorné příklady. Čtenářům nevnucuje svoje fotografie k okopírování, ale svým způsobem dává prostor k vlastní tvořivosti při uplatňování popisovaných principů v praxi.

Po nezbytném úvodu, ve kterém jsou vzpomenuty kořeny fotografování sportu, následuje kapitola o vhodné fotovýbavě. Každý, kdo by rád zkusil fotit sport, tu najde nejen rady k výběru fototechniky, užitečného příslušenství, ale i oblečení. Chronologicky autor navázal kapitolou rad k přípravám před focením, které pomůžou hlavně dosud nezavěceným dostat se do prostředí sportovišť. Po třetí kapitole ovládnete svůj fotoaparát, ovšem nebudete se ho učit ovládat, stanete se přímo jeho pány a také poznáte různé kreativní techniky, které vám pomůžou neotřelým způsobem zaznamenat vrcholné sportovní okamžiky. Tato část obsahuje na relativně malém prostoru obrovské kvantum užitečných a praktických informací. Největší porce stránek je věnována jedenácti vybraným sportům. U každého je v rozumné míře lehký obecný popis sportoviště a specifik dané disciplíny. Naleznete tu doporučení k vhodné technice, nastavení, bezpečnosti a tipy na podobné sporty. Nemám tušení na základě čeho byly vybráno oněch jedenáct zástupců, typuji že částečně padla volba na sporty obecně populární, ale i na nějaké autorovy oblíbené. Osobně nemám problém přečíst si o jakémkoli sportu a udělám to rád, ale třeba cyklistiku bych čekal spíš než skateboarding.

Typická dvoustránka 4 kapitoly, Fotografujeme box, s. 68 a 69

Kapitola nesoucí na svém začátku číslo 5 je zaměřena na pestrost, dostane se vám tu “Malých rad pro velké fotografie”, ale i poutavé podívané v podobě fotografií, celkem jich v knize k inspiraci naleznete 250. Dalo by se říct, že pomůže fotografům otevřít oči a vidět, co bylo dříve přehlíženo. Ve finále na čtenáře čeká část s radami profesionála o třídění fotografií, jejich popisování a o focení za různými účely. Poslední kapitola mě osobně velice překvapila i potěšila a jakémukoli rozšíření bych se vůbec nebránil.

Velká kniha sportovní fotografie obsahuje vyvážený poměr naučného textu vhodně doplněného kvalitními fotografiemi ilustrujícími projednávaný jev s odpovídající tiskovou kvalitou. Standardem je již dnes připojení EXIF dat ke každému fotu, osobně bych vzal za vděk přidání informace byl-li použit blesk. Na závěr mám výtku ke stránkám s černým podkladem, na kterých se dřív nebo později objeví otisky prstů. Počtení vyjde na něco málo pod 400 Kč s ohledem na knihkupectví.

KOZÁK, M. Velká kniha sportovní fotografie 1. vyd. Brno Computer Press, a.s., 2010. 208 s. ISBN 978-80-251-3247-0

Bezdrátová spoušť

Josef Čančík — Thu, 08 Jul 2010 18:29:27 +0000

Touha pořizovat stále nové a nové záběry z těžko dostupných míst mě přivedla k rozhodnutí, že potřebuji zařízení, které mi umožní exponovat na dálku. Řešením se pro mě stala rádiová dálková bezdrátová spoušť Phottix Plato 2,4 GHz. V tomto článku představím její vlastnosti, možnosti využití a prozradím jak si vedla v praxi.

Funkce

Nejdůležitější funkcí bezdrátové spoušti je bezesporu možnost pořizovat záběry na větší vzdálenost. Dosah uvádí výrobce 100 metrů. Příjemnou vlastností je kontrolní mechanizmus komunikace mezi vysílačem a přijímačem na bázi světelné indikace pomocí diod na ovladači. Konstrukce umožňuje odpojit kabel od přijímače a dát jej přímo do ovladače, vzniká tak drátěná spoušť. Přenos signálu pracuje na kmitočtu 2,4 GHz, jenž by měl být dobře odolný proti rušení. Vysílací frekvence je z výroby přednastavena, ale lze jí později měnit mačkáním tlačítek. Přesný princip oné změny frekvence výrobce neuvádí. Zajímavostí je, že po uvedené změně frekvencí je s jedním ovladačem možné ovládat více přijímačů – fotoaparátů i různých značek, údajně 16 000 000. Takové množství fotoaparátů koncentrovaných na jednom místě si dovede představit asi jen málokdo, natož jejich majitele… Po namáčknutí spouště umí standartně zaostřit, po domáčknutí exponuje. Způsob jejího fungování závisí primárně na nastavení těla fotoaparátu, dále je ho možno ovlivnit i dálkovým ovladačem, který na sobě nese následující módy:

1 snímek
samospoušť (2 sekundy)
sekvenční snímání (pomalé – 1 snímek za sekundu)
bulb

Konstrukční řešení

Vzhledově mi celá sestava Phottix Plato 2,4 GHz nepřipomíná žádný ze známých výrobků Canon. Design z dílny asijských inženýrů si již na pohled neklade za cíl líbit se, ale pouze fungovat. Ovladač i přijímač jsou vyvedeny jako kvádr se zaoblenými rohy. Použitým materiálem je černý plast. Přijímač se mi opticky jeví jako bytelnější, zatímco ovladač patří k těm výrobkům, které si po pádu na zem představuji rozmetané na tisíc kousků. A tak je, aby se neřeklo vybaven poutkem na ruku. Výhodou je, že ovladač nemá anténu na rozdíl od podobných výrobků dalších neznačkových producentů. Krabičku přijímače je možno zasunout do sáněk pro blesk a plastovým kolečkem utáhnout.

Přijímač nasazený v sáňkách blesku nepřekáží ani s fotoaparátem u oka

Z přijímače je vyveden odpojitelný kroucený kabel s konektorem do fotoaparátu. Při prvním použití jsem se lekl, že set je nefunkční, až pak jsem přišel na to, že konektor je třeba do zdířky nacpat poněkud silněji než jsem se odvažoval. Napájen je dvojcí AAA baterií. Nedobře na mě působí miniaturní dvířka prostoru pro baterie, protože představa, že mi spadnou do trávy při výměně baterií je strašidelná. Zapnutí se provádí podržením tlačítka 3 s, při nečinnosti delší než hodinu dojde k vypnutí (platí i pro ovladač). Ovladač je taktéž napájen párem AAA baterií, nalezneme tu dvě tlačítka. První z nich je spoušť, druhé je vypínač a nastavení v jednom. Na boku je zdířka pro napojení kabelu – vytvoření drátěné spouště. Tato “vychytávka” na mě působí dojmem, že výrobce mazaně podal výhodu svojí vlastní za výhodu spotřebitele. Onen zmíněný kabel existuje i s konektory pro Nikon, Sony apod. Zřejmě tak chytře snížil své náklady, nevadilo by mi to, kdybych si uměl představit rozumné používání této funkce, kterou se chlubí. Kabel měří ve smrštěném stavu nekomfortních cca 40 cm, natažený pak zhruba 1 metr. V delší podobě se chová podobně jako guma a to není zrovna to pravé ořechové pro klidné záběry. Aby dráťěná spoušť fungovala, neobejdete se bez baterií.

Využití

Uplatnění najde dálková spoušť především tam, kde fotograf nemůže být přímo. Ať už je to při sportu kvůli obavám o zdraví, zákazu pořadatelů, či nedostatku prostoru atd. Stejně skvělým pomocníkem může být pro focení divoké zvěře V těchto, ale i jiných případech poskytne toto šikovné fotopříslušenství jedinou možnost, jak získat vytoužený záběr.

7kg nevyzpytatelného rotujícího kovu představuje riziko, které nedovoluje být osobně u fotoaparátu, proto by snímek z vnitřku kladivářské klece bez dálkové spouště nevznikl.

Fungování v praxi

První věc po instalaci je vždy vyzkoušení funkčnosti, pokud jsou kabely správně pospojované nic nebrání vzdálení se. Již avizovaná funkčnost na 100 metrů opravdu souhlasí, upozorňuji ovšem, že jsem měl nové baterie a volný výhled. V reálné situaci bych se ale nejspíše takovým způsobem od fotoaparátu vzdálit ani nechtěl. Výdrž baterií výrobce neudává, když objektivně zhodnotím, jak často a na jak dlouho dálkovou spoušť potřebuji, očekávám výměnu až za dlouho. Spolehlivost příjmu signálu byla při testování uspokojivá ze všech stran, mimo pohledu ze zadu, kdy přijímač reagoval až z o něco menší vzdálenosti. Problém v tom však nevidím, protože přijímač umožňuje umístění do sáněk i opačně. Dobře fungovala indikace o spojení ovladač x přijímač, která je výborným pomocníkem. Pokusy přes sklo nečinily Phottixu žádné problémy. V lese se mu již tolik nedařilo, obecně hustota překážek snižuje dosah, mezi vzrostlými stromy bez křovisek odhaduji funkčnost mezi 30 a 50 metry. Výhodou rádiové dálkové spoušti na rozdíl od infračervených je, že nepotřebují přímou viditelnost na fotoaparát. Proto jsem se zaměřil také na vyzkoušení této vlastnosti. Roli zde hraje umístění jak přijímače, tak ovladače. Pokud bylo obojí přímo u překážky – dům, tak spoušť nefungovala, ve chvíli kdy byl přijímač dál od domu a ovladač na druhé straně také, bylo to v pořádku.

Režimy snímání

Režimy snímání spouště Phottix jsou kapitolou samou pro sebe. Ne právě dostatečně popsaný návod a podivná logika fungování udělá badatele z každého majitele tohoto fotopříslušenství. Kdybych měl vypisovat všechny možné kombinace, nebavilo by to nikoho číst, a tak to shrnu. Lze na dálku fotit všemi režimy, na které jste zvyklí z fotoaparátu, navíc získáte možnost vypálit pomalou sekvenci 3x 2snímky, 5x 1 snímek, samospoušť 4 a 12 sekund. Nikoliv však všemi režimy na jedno nastavení fotoaparátu. Když je na fotoaparátu nastaven čas bulb, potom stačí na ovladači jednou zmačknout pro začátek expozice a podruhé pro ukončení, takže nehrozí žádná křeč v palci.

Na ovladači jsou k použití celkem čtyři režimy, jejich opravdová funkce ale závisí na režimu nastaveném na těle fotoaparátu. V praxi to znamená, že než se vzdálím, musím dobře nastavit fotoaparát, aby byl k dispozici právě ten režim, který potřebuji.

Cena, nákup a zhodnocení

Osobně jsem nakupoval přes internetový obchod stejnojmenné firmy jako spoušť. Cena je v současnosti 799,- Kč. Na internetu lze nalézt podobné neznačkové produkty jiných výrobců, za nižší i vyšší ceny, funkce budou podobné. Zapřísahlí vyznavači originálního příslušenství se můžou poohlédnout po Canonu LC-5 s cenou okolo 10 000 Kč pracujícím na bázi infračerveného signálu. Nad užitečností bezdrátové spouště, popřípadě únosností ceny nechť se každý zamyslí sám, pro mě jde o velice užitečné zařízení, které mi umožní převádet některé sny do reality.

Klady

+ cena

+ plná podpora režimů snímání

+ snadná dostupnost AAA baterií

+ rozměry

+ dosah

+ nevyžaduje přímou viditelnost

Zápory

- nedostatečný návod

- nelogické ovládání režimů snímání

- křehký vzhled

- vytvořená drátěná spoušť má nepraktické vlastnosti

Drátěná spoušť

Josef Čančík — Thu, 08 Apr 2010 10:09:06 +0000

Při focení se nerad vzdávám svých nápadů a pokud začnou sahat za možnosti fotoaparátu je třeba zvolit plán B. Ve svém prvním článku představím nový kousek mého fotopříslušenství a sice dráťěnou spoušť značky Jianisi, anglický ekvivalent tohoto zařízení je remote switch. Pokud jí nevlastníte a o jejím pořízení teprve uvažujete, začetli jste se do správných řádků. Své místo zde mají samozřejmě i ti, kteří doteď neví oč se jedná.

Funkce

Cokoliv se rozhodnu koupit, musí bezpodmínečně splňovat moje požadavky. Proto ze všeho nejdříve nastíním funkce drátěné spoušti. Jde o jednoduché zařízení, které je v podstatě prodlouženým tlačítkem spouště na fotoaparátu. Umí ty samé věci, při namáčknutí zaostřit, po domáčknutí exponovat. Navíc disponuje možností zaaretovat stisknutou spoušť, což je praktické a komfortní, pokud je exponováno na BULB.

Ukázka aretace spouště

Konstrukční řešení

Už na první pohled v sobě Jianisi nezapře inspiraci v originální spoušti Canon RS-80N3 a až na malou odlišnost v estetickém provedení koncovky bych se nebránil tvrzení siamská dvojčata. Spoušť je možné rozdělit na dvě části, kabel a ovladač. Kabel je celkem silný a měří 90cm, působí na mě slušným dojmem. Velikost ovladače je 10cm a díky prohlubni pro ukazováček dobře padne do ruky, použitým materiálem je plast, nicméně bych jej hodnotil jako dobrý a pevný. Zařízení je plně manuální a pro svůj provoz nepotřebuje žádné napájení.

Ovladač je velký akorát do dlaně

Využití

Ač jsme v tuto chvíli již za polovinou článku, jsme vlastně na začátku. Důvodem shánění a nákupu je najít prostředek, který splní naše potřeby. Zde se tedy krátce zmíním proč drátěnou spoušť chtít a jak jí využít. V praxi mě napadají dvě hlavní výhody, které má. Jednak umožňuje exponovat na vzdálenost téměř jednoho metru, což není to sice mnoho, ale v jistých situacích to stačí. Významnější vlastností, kvůli které jsou tyto spouště pořizovány je práce s dlouhými časy. Díky obsluze na dálku nehrozí sebemenší rozhýbání jako po stisknutí spouště na těle fotoaparátu. Oblibu si tak jistě drátěná spoušť získá především mezi krajináři, ale bez šance nejsou ani ostatní fotografové. Jak jsem uplatnil její možnosti při sportu je vidět na fotografii níže.

Pohyb karatistů, čas 1/2 s

Mým cílem bylo vyjádření pohybu karatistů s ostrým okolím. Vycházející časy vylučovaly pro splnění mých představ focení z ruky. Jako řešení se nabízela samospoušť, ale dvouvteřinová prodleva je při sportu sázkou do loterie. Pro absolutní kontrolu nad kompozičním umístěním sportovců přesně v době expozice jsem s úspěchem využil drátěnou spoušť.

Cena a nákup

Co každého jistě zajímá, je cena. Zatímco v případě originálu vysázíte v obchodě na dřevo kolem 1200Kč, za Jianisi jsem zaplatil i s poštovným cca 200Kč. Rozdíl je tedy markantní a je na uvážení každého, zda si za pět magických písmenek připlatí anebo se spolehne na výrobek čínské provenience. I když jsem neměl tu čest vyzkoušet originál, vyhrál u mě na celé čáře Jianisi. Takové příslušenství stejně většinu času zahálí a když se rozbije, pořád jich do 1200Kč pět zbývá. Můj kousek pochází z Aukra, na ebay bude jistě výběr ještě větší a možná i cenově výhodnější.