Letošní hokejovou sezonu jsem v podstatě proflákal. Obecně jsem se focení v zimním období věnoval spíše sparadicky. Takže svůj oblíbený sport – hokej, sfouknu jednou galerií. Snímky jsem pořídil při různých příležitostech. Byl jsem na tréninku žáků, lize amatérů, krajské lize, 1. lize a extralize. Po krůčcích skládám obraz českého hokeje.

Nedostatek curlingových hal v mém okolí až do teď oddalovalo mojí fotografickou premiéru. Asi nejlepší hala u nás stojí na prazšských Roztylech. V hale se běžně fotit nesmí. Jen na povolení. K přístupu k ledové ploše je potřeba absolutně čistá obuv. Na led se nesmí. Je třeba se pohybovat tiše a klidně, aby nebylo narušeno soustředění házejících hráčů.

Fotbal na člověka v dnešní době kouká ze všech stran, co teprve letos, v roce fotbalového Eura. Já jsem dostal zálusk na něco malinko nestandartního, fotbal žen. Doteď jsem prakticky jen věděl, že je. Chtěl ho vidět na vlastní oči a fotit.

Po dvou letech jsem stanul na zamrzlé ploše hamerského rybníka.  Závodníků bylo nečekaně hodně. Ledová plochá dráha se u nás začíná těšit rostoucí oblibě. Pořadatelům závodu se navíc podařilo zajistit vynikajícího rakouského závodníka Frankyho Zorna.

Závody ledních jachet jsem poprvé zaregistroval zhruba před dvěma lety, na první pohled mě tento sport nadchl a chtěl jsem jej fotit. U nás se závody pořádají na větších vodních plochách. V mém případě to bylo Máchovo jezero. Důležité je počasí, aby byl použitelný led. Respektive aby vůbec nějaký byl, ale také musí vanout dostatečně silný vítr. Když se příznivé okolnosti sejdou, závodí se.

Mladá Boleslav se stala pořadatelským městem mistrovství Evropy v short tracku pro rok 2012. Po tři dny se závodilo na zimním stadionu ve štafetě družstev a o individuální medaile ve čtyřboji. Já jsem měl čas fotit dva dny. Nejatraktivnější mi přišly semifinalové jízdy, zejména závěrečná kola, kdy se rozhodovalo o postupu do finále a závodníci byli draví.

Zkusil jsem si dva nové sporty v jeden den, boby a skeleton. Ani jeden se v České republice nejezdí, nejbližší dráha je v Německém Altenbergu. Výběr závodu padl na nejdůležitější bobistickou a skeletonistickou akci sezony, která se tu konala – FIBT World Cup bob & skeleton, který byl zároveň mistrovstvím Evropy.

Už potřetí jsem se rozhodl věnovat jeden den v roce mizící tradiční hře českých hospod, mariáši. V kulturním sále hospody v Dolních Stakorech se od minula nic nezměnilo. Hráčů bylo jen 40, nikdy nebylo méně. Letos jsem mailnko změnil strategii focení.

Druhý a poslední letošní podnik cyklokrosu, který jsem poctil svou návštěvou byl závod na Holých Vrších. Loni nebyla trať vzhledově nic moc, účast podobná. Tento rok se Holé Vrchy dostaly zpět mezi pohárové závody a hned vypadalo vše lépe.

Bakov nad Jizerou je stálicí v mém kalendáři sportovních akcí jako dějiště motokrosových závodů. Letos měli pořadatelé potíže najít vhodný termín, kvůli vodě na trati. Závod se konal jako dvouhodinovka dvojic. Přestože se mi po zhodnocení počasí z okna na focení nechtělo, nelituji. Celou dobu bylo pod mrakem, fotografiím žalostně chyběl kontrast. Ale přemoci lenost mělo i svá pozitiva. Poprvé jsem si zafotil na prodloužené verzi závodní dráhy. Místa, která jsem až dosud neznal, tvořil průjezd kolem vodních “lagun” a bažinou. Bažina nabídla s přehledem nejzajímavější okamžiky. Daní za nevšední záběry bylo bahno, kterým mě závodníci nahodili od hlavy až k patě. Fotoaparát taky neušetřili.

Výsledky a článek k závodu na Numberczech.